Proces výstavby strategických dopravních projektů je běh na dlouhou trať. Překážky, které před sebe vědomě a dlouhodobě staví stát, potažmo investoři, výstavbu zpomalují a daňoví poplatníci platí víc, než by museli.
Kdo tedy zdržuje výstavbu strategických dopravních staveb? Obce? Spolky? Důsledky postoje veřejnosti vůči připravovaným stavebním projektům, kdy s nimi souhlasí do doby, než se jich osobně týkají (tzv. NIMBY efekt)?
Stát má dvě principiální možnosti, jak tuto výzvu řešit:
1) Buď omezovat práva občanů, což může urychlit výstavbu, byť na úkor demokratických principů.
2) Nebo se zaměřit na zlepšení kvality práce investorů a předkládaných dokumentací.
Oba přístupy se dají obhájit excesy na příkladech z minulosti. V případě nekvalitní práce investora o tom svědčí zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) z 13. 11. 2023. U prodlení s výstavbou D35 konstatoval, že “Příčinou dlouhé doby trvání územních řízení bylo většinou to, že ŘSD předložilo stavebnímu úřadu neúplné podklady.”
Míří tedy stát na „správný terč”?
Stát dal nedávným přijetím Zákona o strategických investicích jasně najevo, že směřuje spíše k omezení práv veřejnosti a zjednodušení procesu schvalování projektů. Je-li v zájmu státu zefektivnění celého procesu, za zvážení by stála i druhá možnost, tj. strategický přístup k investicím zaměřený na motivaci odpovědných pracovníků, podporu kvality práce a projektové dokumentace. Stejně jako řešení nedostatku personálních kapacit. Správa železnic (SŽ) v 9/2022 informovala, že by projekty vysokorychlostních tratí (VRT) mělo připravovat cca 600 lidí. V té době však disponovala pouze 60 odborníky. Obce už nyní upozorňují, že nedostatek kapacit a kvalifikace na straně investora VRT se může projevit v nevyhovující kvalitě předkládaných projektů. Následný efekt v podobě dalšího zdržení a prodražení projektu se jeví jako nevyhnutelný.
Jak na souběh dálnice a VRT?
U projektované výstavby VRT se objevuje v České republice doposud neznámý fenomén – souběhy existujících dálnic (a jejich připravovaných rozšíření) a paralelních novostaveb VRT. Je nutné přehodnotit dosavadní systém spolupráce mezi investičními organizacemi a nastavit nové standardy jejich budoucí spolupráce. Exemplárním příkladem současného stavu jejich NESPOLUPRÁCE bylo listopadové představení EIA na rozšíření dálnice D8 v gesci ŘSD (Ředitelství silnic a dálnic) a projektované VRT Podřipsko v gesci SŽ. Už v roce 2021 obce žádaly ve zjišťovacím řízení EIA rozšíření dálnice D8 předložení dokumentace s odpovídajícím vyhodnocením vlivu obou staveb na okolí. Nestalo se. Pokud budou v posudku k EIA staronové připomínky vyhodnoceny jako legitimní, dokumentace bude ŘSD vrácena k přepracování. Další čas, další peníze.
Cukr, nebo bič?
Rozvoj strategických dopravních staveb by měl být společným zájmem všech zainteresovaných stran. Neschopnost komunikovat vede nejen k prodloužení a prodražení procesu, ale i k nespokojenosti občanů. Obce a občané se snaží. Aktivně navrhují. Chtějí komunikovat. Při absenci komunikačního partnera na druhé straně je tato snaha odsouzena k nezdaru. Jasné a efektivní komunikační kanály, využití širokých možností participace veřejnosti a navrhované zavedení pozice “vedoucího státního investora”, který by ujasnil kompetence mezi ŘSD a SŽ jsou zásadní pro odstranění problémů zpomalujících výstavbu dopravních staveb. Tyto návrhy překládají státu samy „zasažené obce“ jak na stříbrném podnose. Zatím bez úspěchu.
Pro více informací kontaktujte Ing. Martina Klečku, Ph.D. – předsedu spolku měst a obcí KORIDOR D8
email: [email protected],